Tato stránka nebyla zkontrolována
Ptala se sestra Jelice:
„Co to, o bane Ivane?
do divanu šel’s veselý,
domů se vracíš nevesel?“
I na to Ivan sestřičce:
„Kterak bych vesel vrátil se,
když jsem při víně s Laušem
s mladým to bánem vsadil se,
o koně vsadil hnědého,
o tu mou šavli po otci,
na níž je jmeno otcovo,
o tři sta nad to dukátů,
že na ty vrchy Bršljanské,
do té lesiny zelené,
poslat tě nesmím k studánce
nabrat si vody studené,
aby tě Lauš nepoznal,
bílou ti tvář nezulíbal?“
A na to bratru Jelice:
„Nic, ty můj bratře Ivane,
nic ty se o mne nestarej!
Junácké jen mi šaty dej,
sobolovici na hlavu,
za ní tři péra veliká,
k boku po otci šavličku,
do měšce tři sta dukátů,
koně mně sedlej hnědouše,
