Přeskočit na obsah

Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/116

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


s koudelí egyptskou jemu dala
i s vřeténkem z růžového dřeva,
na to, než šel, dala naučení:
„Šelmo jedna, Kostići můj milý,
mezi žnečky mé až přijdeš, synku,
jež jsou staré, těm hned polib ruku,
co jsou ženy, ty na ústa líbej,
a co dívky, pod řetězem na krk!“

To si šelma dobře pamatoval,
a jak mezi žnečky jen se dostal,
starým všechněm pěkně ruce líbal,
mladé žínky na medová ústa,
a dívenky pod řetězem na krk.

Co jich líbal, necekla ni jedna;
a jakmile došlo na milenku,
na tu jeho nejmilejší — vzkřikla,
jako by ji nevím jak byl ukous’:
„Honem, žnečky, honem vemte vidle,
vyžeňte ho, není žnečka žádná!
Kamenujte, je to šelma Kostić!“


Chytračka.

Veselo banu Ivanu,
když odcházel do divanu;
neveselo, když z divanu
domů se vrátil, bylo mu.