Stránka:Kapper, Siegfried - Pohádky přímořské.pdf/88

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„Co je,“ prál, „to přímoří od Zadru až do Kotora, a třebas až do Budvy? Samá skála a holina s několika sty žebráků! Kdyby nebylo mne, vypadalo by skoro, jakoby se tu byla sešla holota celého světa! Toť bych přec něco jiného si přál, kdyby na to došlo!“

Navrátiv se domů, nedal si ani kdy, aby poklady řádně skládal, neřku-li aby si dal z nich lít hole, aby je do bezpečného místa uložil. Vysypal to jen tak po škopkách a nůších na nábřeží. A honem přikročil zase k podniku novému, ponechav bratřím a strýcům, aby o to se postarali, jak mohou.

Shrabal na to po celém Dubrovníku a na mnoho mil v okolí kde co bylo hnoje, skoupil ho pod kozami, kde která babice jakou měla, pod osly, kde který oslák s jakýms kočoval, nabil jím lodě, rozvinul plachty troje, a plul.

A zdařilo se mu i tentokrát. O hnojení totiž až po tu dobu v končinách oněch nic se nevědělo, aniž kdy o tom bylo slýcháno. Sotva tedy že obilník přirazil ku břehu a vyhodil kotvy, jakoby pán bůh sám