Stránka:Kapper, Siegfried - Pohádky přímořské.pdf/87

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

na obilníka s dotazem, neví-li o jakéms prostředku, jak by v krajinách těch neúrodnosti půdy, drahotě a stálému hladu přítrž se učinila.

„O prostředku takovém vím!“ odpověděl oblilník a už viděl novou příležitost k novému počinku. „Přivezu vám něco, čím polnostem vašim bude spomožíno, — uvidíte! A nechci za to nic, než zase jen několik nákladů toho vašeho kamení!“

„I vezmi si ho, co ho tu je!“ smál se mincovní.

„Nuže, dobrá! Co nevidět máte mne tu zase!“

Podali si na novou úmluvu ruku, a obilník odplul šťasten, přeštasten.

A proč by nebyl šťasten býval? Bohatšího člověka na světě nebylo. Zachtělo-li se mu, nevadilo mu pranic, aby dožeti benátskému vzkázal, zač jsou nejen Benátky s ostrovy Krkem a Korčulou, ale i celé přímoří od Zadru až do Kotora i se všemi ostrovy.

A nedalo mu to pokoje.