Stránka:Kapper, Siegfried - Pohádky přímořské.pdf/78

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„Nic víc, pánové,“ Petr Roganović odvětil, vida, že starý papír přece tak docela bezcenný není, „než abych se mohl s Jagodou dát oddat!“

„Stačí k tomu deset dukátů?“

Petr Roganović div neomdlel, když zaslechnul nabídnutí toto ohromné. Zajiskřilo se mu před očima samými dukáty, musil se držet židle, aby sebou nepraštil o zem. Ale sebral se hned zase a pravil: „Tuším, že postačí!“ Pak shrábnul vysázených v tu chvíli deset kusů nových dukátů, každý čistý a skvělý, jakoby ho pán bůh právě s nebe shodil, smeknul ušpiněnou čepici a vrávoral dveřmi ven. Ani si na to nespomenul, že by se přece slušelo, aby se pánům poděkoval.

I byly tu rázem rozhodnuty otázky dvě. Předně ta, že onen moždíř nepochází ani z lodě benátské, ani s kutry loupežnické, ani ze člunu rakouského; za druhé, že Petru Roganovićovi nic už nevadilo, aby Jagodu si pojal za milou „ljubu i gospodžicu“.