skříní to donesl do Dubravníka, tam se doptal na museum, předložil to tam pánům učencům, a pak uvidí, co ti tomu řeknou.
Vypravil si hned časně ráno loďku, naložil skříni i s plátnem, a bral se, kam pop mu poradil.
I ukázalo se, že jediný znalec starožitností v osadě rybářské, ač neuhodnul jakživ nic, šťastnému nálezci tentokráte přece velmi rozumnou radu dal.
Páni učenci poznali ihned vzácnou významnost a velikou cenu nalezených papírů. Nebyly to jen lodní rejstříky proslulé druhdy válečné lodě cyperské „Heliogabala“, která před třemi sty léty v okolí tom někde, nevědělo se kde, utonula, ale přes to i poznámky hvězdářské, zeměpisné a historické velitele jejího, na slovo vzatého admirála Amadea Barberiniho, spolu s mnohými, na nejvýš zajímavými zápisky o městech, ostrovech a lidech, s kterýmiž námořník ten se byl kdys seznámil.
„Co bys rád za ten svůj nález…?“ ptali se ho.
