Stránka:Kapper, Siegfried - Pohádky přímořské.pdf/60

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Nyní se mi ulevilo!

Avšak jakmile jsem z rána na to vešla do mořského palácu, hle, tuť Talas velikán už s ohromným na mne se vrhnul hukotem volaje: „Nešťastná, přeneštastná, cos to učinila…? Před čtyrmi dni dóžice bloudíc po dcerušce zavadila o kámen, a kámen jí pověděl: „… Dožesna plula…!“ Předvčerejškem bloudila pokraj potůčku, a třtinoví tam šustilo: „… na loďce…!“ Včera se procházela na pobřeží po písku a písek kolem ní se metaje do výšky hořekoval: „… a utonula — ach utonula…!“ I vyslal tu dóže ihned plavce s bidly a se sítěmi, vrazili mně do domu, a vychvátili mi mou přemilou, slaďounkou nevěstu…! Ani ty neumíš mlčet! Pročež — kliď se odtud, jakož i všickni, co již před tebou mne zradili, a… nauč se mlčeti — ode mne…!“

Tím vymýtla mne ohromná vlna blankytnými dveřmi ven.

Já chvátala dostati se ku kameným vratům, — ke schodům, — k roklině, — k pa-