Stránka:Kapper, Siegfried - Pohádky přímořské.pdf/54

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

se dívala konečně lépe, tu spozorovala jsem, že skutečně již stojím před Talasem, jenž tu ležel rozložen na ohromné vlnivé pohovce, s níž pravicí jako by si hraje ustavičně sšplouchal proudy za proudy, které padavše hukotem vedle něho dolů, roztékaly se pěnivě na vše strany. Hlava jeho ověnčena samým křínem, leknínem a mořským kosatcem spočívala na velikánské podušce z chaluhy, řasy a nejpodivnějších mořských bylin jiných.

„Přistoupni blíže!“ oslovil mne.

Poslechla jsem, ač nesměle.

„Co tam vidíš…!“ tázal se mne, ukazuje před se levicí.

„Ztroskotané lodě…!“

„A co tam…?“ ukázal jinam.

„Pokud mi poznati lze — kosti…!“

„A co tu…?“

„Chýže, domy, věže jakéhosi města…!“

„A co tamhle…?“ ukázal jinam.

„Zlato — stříbro — zboží — statky — poklady všelikého druhu…!“