Stránka:Kapper, Siegfried - Pohádky přímořské.pdf/52

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

až přímo k ohromným vratům; ta na pouhé kynutí před babičkou se otevřela jako sama sebou a jimi jsme vstouply do překrásného paláce, kterémuž rovného co svět světem vídáno nebylo ani u carů křesťanských, ani u sultánů pohanských, aniž také nebude.

Tu v předsíni přikázala mně babička posečkati chvilku, kdežto vysokými dveřmi křištálovými sama zatím vstoupila dovnitř.

Já mezi tím měla času, abych prohlídla si nádheru místa, do něhož tak nenadále jsem se byla dostala. Však nebylo to možná. Neboť kamkoli jsem upřela zrak, zářily se stěny a třpytilo se všecko leskem blankytovým a oslepujícím tak, že jsem toho nemohla snésti.

A pro všechen ten leskot a bleskot nemohouc odolati strachu, ohlížela jsem se již po kamenných vratech, bych jimi zase dostala se ven: tu vrátivši se, přede mnou zase stála babička a vzala mne za ruku.

„Pojď!“ pravila. „Chce s tebou mluviti! Abys však věděla, kde jsi a před koho předstoupíš, řeknu ti zatím jen to: Jsem matkou