dálo, zvíš co nevidět, nebudeš-li mně déle nedůvěřovati, a chceš-li pěkně vyslechnouti, co ti povím…!“
Vše to pravila se srdečností a bezelstností takovou, že rybář musel upustiti konečně od vší úzkostlivosti, a nemoha odolati prosbám jejím, síť spustiv do vody ještě jednou, posadil se vedlé dívčiny na úskalí, načež ona jala se vypravovati následovně:
„Jak mne tu vidíš, jsem rovněž tak dcera poctivé matky, jako jsi ty syn poctivého otce. Máti má byla chudá vdova, jenž nedaleko odtud na Černé hoře bídnou měla chýži a se sedmi dítkami živila se nuzně a trudně sbíráním barvidla, jež nosila na prodej až do Baru a do Kotora.
Já byla z dítek nejstarší, a pomáhala jsem jí, co jsem mohla, ač mně nebylo ještě deset let.
Tu jednou z nenadání, když právě sbírajíc barvidlo, jsem se procházela po kraji lesiny, zaslechla jsem podivný zpěv, jenž pocházeti zdál se nehrubě daleko z houští, a zněl takto:
