Načež ryba začala třásti se radostí ještě více, namáhajíc se při tom patrně, rozepnouti přední ploutve, jako by rámě.
„Rybo, rybo, rybičko,“
tázal se jí rybář ještě jednou:
„přeubohá dušičko,
kdybys rybou nebyla,
řek’ bych, že jsi dívčina!“
Sotva slova ta byl vypustil z úst, tu jako by se zablesklo, spadly šupiny a ploutve všecky s ryby, moře je shltlo, a na místě ryby, vyvinuvši se ze síti, objevilo se před mladíkem roztomilé děvče.
Mladý rybář zaleknut spínal ruce nad hlavou, a obrátiv se, chtěl uteci.
Než děvče popadnuvši ho za ruku, jalo se ho prositi hlasem úzkostlivým: „Pro bůh, zůstaň! Neopusť mne, vyznáváš-li pána boha na nebesích! Utečeš-li ode mne, co se mnou ubohou má se pak státi? Zůstaň! Pro boží smilování prosím a žádám tě na kolenou, zů-
