a barvitosti tak pěkné, že mladý rybář na první pohled ani nevěděl, co si mysliti o lovu takovém. Všechny šupiny její byly z ryzého zlata a stříbra, kdežto ploutve se jí třpytily nejvzácnějšími a nejskvostnějšími drahokamy.
I měltě rybář s počátku za to, že učiní nejlíp, poběhne-li domů a zavolá-li k zázračnému zjevu tomu otce.
Pak ale rozmysliv se, že drahocenný lov by mu někdo zatím mohl odnésti, měl se k tomu, aby jej raději ze síti vymotal a v koši, jejž měl pohotovu, donesl domů sám, byť mu bylo sebe tíž.
Jakmile ale po rybě sáhnul, spozoroval zase, kterak přepodivná tato ryba v síti semo tamo házela sebou tak dlouho, pokud nepodařilo se jí dostati se tlamou k rukoum jeho, u nichžto pak činila zrovna tak, jako by je chtěla líbati.
I vzhlédla při tom k němu tak rozumně a prosebně, že mladík nad tím se pozastaviv, bezděky se jí musel tázati:
