Stránka:Kapper, Siegfried - Pohádky přímořské.pdf/40

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„Zdali pak, pane,“ jala se mne jednou s večera tázati stará Kleopatra, přiloživši hrst jedlové chvoje pod kotel, jejž lízaly plameny kolkolem něho vyšlehující, „zdali pak také víte, co as z nejtěžšího člověku je nejtěžší…!“

„Inu,“ odvětil jsem zkrátka, aniž bych se byl dlouho rozmýšlel, „dopátrati se tajemství všehomíra…!“

„Na to, pane,“ odmítla stařice, „jsem věru ani nepomyslela. Neboť to ne těžko, nýbrž nemožno…!“

„Nuže!“ prohodil jeden z mužů, již odpočívajíce od denní práce hověli sobě na trávníku kolem kotle. „Co by to as bylo? Snad — utrpěti urážku, aniž by se člověk rozvzteklil…?“