krásné a černé, a ráda bys mne vyhlásila za starou! Ale zle se ti povede…! Pryč s tebou, kam hrachovina patří…!“
I zavolavši na pacholky, velela jim, aby vyhnali služku před zámek a hodili do cihelné peci, v níž právě byli oheň rozdělali.
Sotva že měla kdy zakryti místo, kde služka našla šedivý chumáček, zlatou kyticí ze samých diamantů, rubínů a smaragdů a nad to korunami cyperskými a rodyzskými, vstoupil do světnice nový ženich.
Bylť to jakýsi kozácký náčelníček někde hluboko z Ruska, jenž pán bůh ví jakým spůsobem zabloudil byl až k jaderskému přímoří — trpaslík zakrsalý, kulovitý, viklavý a břichatý co kbelíček, šilhal sice jenom jedním okem, a to proto, že druhého neměl, napadal ale za to na nohy obě, a to na koňské. Nos měl co měsícová čtvrt okrouhlý, bradu jako motyku, dvé roztomilých kolozubů, mimo to bleptal, dobře neslyšel a vystrkoval lokte, jimiž chodě, aby se nesvalil, ustavičně házel na spů-
