Stránka:Kapper, Siegfried - Pohádky přímořské.pdf/22

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

to nesmírné po něm bohatství na ražených penězích, ana i před tím už byla korunována na království cyperské jakož i rodyzské.

Ženichové počali zase se hlásiti.

První, kdo se ohlásil, byl nějaký velmož někde z Uher.

„Co tomu…“ tázala se Zorica svých dvou špačků, obdrževši uctivý dopis, „co tomu říkáte, drazí špačkové, vy jediní všech druhů a družek mých někdejších, co jste u mne zůstali, — věrní, nestranní, upřímní, vy moji přátelé a rádcové…?“

I zazpíval jí na místo odpovědi jeden uvyklou ukolébavku, začež ona, jsouc za poučení takové nad míru vděčna, zdvojnásobila mu ihned obyčejný pokrm, — druhý, kus drůbeže to věkem již sešlý a mnoholetým štěbetáním omrzelý, ani nešpetna, chrápal vzdor dědečkovi za pecí, začež panna královna nešetrnost takou jemu převelmi za zlé majíc, mu dala něco přes zobák, div se neskutálel s příčle.