to nesmírné po něm bohatství na ražených penězích, ana i před tím už byla korunována na království cyperské jakož i rodyzské.
Ženichové počali zase se hlásiti.
První, kdo se ohlásil, byl nějaký velmož někde z Uher.
„Co tomu…“ tázala se Zorica svých dvou špačků, obdrževši uctivý dopis, „co tomu říkáte, drazí špačkové, vy jediní všech druhů a družek mých někdejších, co jste u mne zůstali, — věrní, nestranní, upřímní, vy moji přátelé a rádcové…?“
I zazpíval jí na místo odpovědi jeden uvyklou ukolébavku, začež ona, jsouc za poučení takové nad míru vděčna, zdvojnásobila mu ihned obyčejný pokrm, — druhý, kus drůbeže to věkem již sešlý a mnoholetým štěbetáním omrzelý, ani nešpetna, chrápal vzdor dědečkovi za pecí, začež panna královna nešetrnost takou jemu převelmi za zlé majíc, mu dala něco přes zobák, div se neskutálel s příčle.