Tato stránka byla zkontrolována
„Šedivý vlas… šedivý vlas… šedivý vlas…!“ vyprovázeli ohlasové utíkající z hvozdu dožesnu až pod zámek, jak by z tisícera a tisícera úst.
Šustot ale lupení a šepot vánků po hvozdě a po skalinách roznášely ohlasy nářku, jímž dobrotivá víla zarmoucena se vrátila k sídlu svému oblačnému:
Blaho, — divné kvítí!
Kdo je hledá,
ach že tomu osud
nalézti ho nedá!
Blaho — divné kvítí!
Komu kyne,
ach že vidu zbaven
navždy s ním se mine!
První novinka, s kterou družky dožesnu před zámkem již očekávaly, byla ta, že mladý kníže milánský, jakož i před ním ženichové oba, zasnoubil se se služkou, kterou dožesna s opovržlivým odbytím mu byla poslala.
