Stránka:Kapper, Siegfried - Pohádky přímořské.pdf/144

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„Zkoušíme tím sice my,“ doložila růže třetí, „ale též on zkusil! Kdyby nebyl tak zapomněnlivý, byl by dávno už ženat! Ale tak — zůstane mládencem do smrti! As před rokem — vypravoval nám onehdá loňský karariát — sdělila mu něco jedna lilie, že na věky moh’ být šťastným! A když k tomu přišlo, zapomněl na to nejhlavnější, — na které noze vzácného děvčete, o něž se ucházel, černá skvrna se nachází…!“

„Vím dosti…!“ zvolala krásná Nelagana plna radosti. „Vždyť více mi netřeba…! Vás milé růže byť i uvadlé schovám si co nejdražší klenoty!“

A zbouřila hned celý zámek, poslové letěli na malý ostrůvek nedaleko břehu k plavčíku zahradníkovi, aby všeho nechal a do zámku před milostivou náměstkyni se dostavil.

A netrvalo, co by vlaštovka přeletěla záliv, a mladý plavčík vkročil do skvostné síně, kdežto krásná náměstkyně se slavnou radou jej očekávala.