po roce dceruškou, a každou pochoval po porodu do téhodne i s dítětem. Když oženil se po sedmé, šel na koráb, doplul vašich břehů, šel do hor a radil se s vílou, pro moudrost v takových věcech vyhlášenou. A ta poradila mu koření, toho aby manželka užívala, že bude pak živa ona i dítě. A mladá náměstkova šťastně porodila a i s dítětem zůstala na živě.
„Ta naše dívčinka jako konvalinka,
To naše děvčátko co růže poupátko,
Ta naše dceruška co vílina družka!“
zpívaly jí nad zlatou kolébkou ženy. Začež také při křtinách pro ni vymyslili jmeno „Nelagany“; „neboť“ — prál šťastný otec — „dá bůh, zachce-li se někdy komu ucházeti se o ni, snadné to nebude!“ A pravil-li takto; věděl ovšem, že jednu chybu krásná Nelagánka přece měla, a — má posud! Malá to sice chybička, kdo o ní neví, do smrti prý by ji neshledal; ale — přece chyba. Jaká to chyba, neví na tom světě kromě otce a matky žádný, anať pochází z onoho koření, jež víla matce byla poradila. Neboť jakmile otec chybu na dcerušce spozo-
