padnul-li jsem se tehdáž horoucí hanbou, nepropadnu se jakživ! ‚Co na nás chceš?‘ ptala se děvčata. ‚Přišel jsem pro tu svou nevěstu!‘ — ‚A která z nás je tvá nevěsta?‘… — Inu, kdybych já to byl věděl! Kdyby mne byli rozpárali, nemoh’ jsem se na jmeno upamatovat!… Co dále se událo, milá panno mořská, uhodneš! To prý je krásný ženich, který ani neví, která z devíti sester jest ta jeho, a vyštvali mne ze zahrady a z domu! Vrátiv se včera domů, sednul jsem si na loďku a pustil se mořem, ať mne ponese kam chce!“
„Uznávám, milý Ljubirade,“ pravila panna mořská, „žes politování hoden! Však nestává se ti v nejmenším křivda, přezdívají-li ti — Zaboravilců, neboť zapomnílkem jsi skutečně, že na světě ti není rovna! Než proto nezoufej! Vímť i já o dívce, a tu dostaneš-li, máš náhradu za všechny, jež na štěstí jsi nedostal. Neboť ta první byla by ti umřela do roka; ta druhá má zlého bratra, ten by tě byl do roka zabil; třetí je klepna, byla by tě rozvedla do roka se všemi sousedy; ta čtvrtá je všech nej-
