Vždyť o jednou nebude zle, a na cti nám snad také neubude!“ I chopil se cepu a mlátil.
Z večera, když se navečeřeli, vedl hospodář hosta do komory, vysázel na stůl pět trojníků a prál: „Na, tu dnešní tvůj výdělek…! A tam,“ okázal na otep slámy, „tvé lože!“
Obilník vida pět ušpiněných trojníčků a v koutě otep slámy nevěděl, má-li se smáti anebo zlobiti. S chutí byl by surovému muži pěstí něco na tvář napsal, kdyby mu nebylo napadlo, že na něm ještě něčeho dověděti se musí, čeho by pak snad už se do smrti nedověděl.
„A jak s tím,“ tázal se ho, „cos mně slíbil, že mně večer řekneš…?“
„Neměj žádnou starost!“ těšil ho hospodář. „Jsem nyní unaven, sotva že udržím se na nohou, už abych ležel! Dovíš se zejtra ráno, a to zajisté…!“
Dal na to dobrou noc a šel. I nezbylo tedy obilníkovi, leč volky nevolky uložiti se na milou slámu.
I jen lehnul, zamhouřil oči, rozchrápal se tak nahlas, že nad ním strop se třásl a že ku-
