ti své a celé svaté církve blahopřání, a za druhé, útěchou, a možno-li pomocí ti přispěli! Vždyť nás znáš a víš, že jakožto nehodným služebníkům božím jest nám úkolem předním, choditi za hořem lidským, vyhledati je v postranném úkrytu, dopátrati se jeho příčin a odpomoci mu, kde pomoci lze. I víš také, jak rádi a s jakou obětavostí úkol ten vykonáváme, všímajíce si ponížených a nestraníce se vznešených, nevynášejíce se nad chudobu a nepovrhajíce bohatstvím!“ A tak dále až na tři krále!
I políbil obilník patriarchovi lem pláště, zpravil ho o všem, co a jak činil, aby ztraceného spaní zase nabyl, a končil vzdechnutím: „Mně, ach, už pomoci žádné není!“
„Ovšem,“ zavrtěl patriarcha hlavou, „zlá tě to věc! Ale není divu! Kdo za bludy chodí, pravdy jakživ nedojde. Ale čemu dosti se nadiviti nemohu, jest to, že muž tak vznešený, tak učený, tak moudrý a pobožný, jako jsi ty, nemyslil hned na nejbližší, na nejsnadnější, ba
