oknem. „Právě se řadí v průvod, a to bez pochyby zrovna k tobě!“
I díval se obilník oknem na břeh, a spatřil nesčíslný skoro zástup popů, kaluděrů, archimandritů a biskupů, kteří jsouce přioděni do největšího ornátu, dlouhým procesím rovnou cestou k statku jeho mířili. V čele kráčel sám patriarcha cařihradský.
„Co as ti tu chtějí?“ myslil si. „Ale jsou to služebníci boží, protož slušno, bych jim šel vstříc a je uvítal!“
Vyšel přede dvory, a oni zvoníce, zpívajíce a kadíce zatím byli dorazili k němu.
„Milý synu,“ objal patriarcha obilníka a líbal ho na obě tváře, „nejštastnější to života mého chvíle, v níž milosti boží mně dopřáno shlídnouti tě! Neboť doslechnuv o neslýchaném množství statku pozemského, jímž nevyčerpatelné milosrdenství páně tě obdařilo, ale také o úmorném zkoušení, které na tebe dopustilo, neopomenul jsem ihned svolati všechny bratry své v bohu, a hle tu nás u tebe: předně abychom k zázračnému požehnání páně vyslovili
