osada to ostatně, dle původu jmena toho nikoli Římany, ale bez pochyby obyvateli krajiny tamější druhdy illirskými zakládaná. Na Skadru sídlívali začastě županové slovanští, jak na p. Vukan, župan krajiny rašské r. 1089—1105. Bratři Mrljavčevićové žili teprvé v XIV. století. Nesrovnává se tedy se skutečností historickou, že by hrad ten bývali zbudovali. Možno ovšem, že jej přestavili anebo opevnili. Obyčej zazdívání lidi v základy hradů a t. p., vzpomínající na oběti člověčí za doby předkřesťanské, zachoval se ostatně dosti dlouho nejen u Jihoslovanů, ale také u jiných národů.
Durmitor, sněžka 7600′ vysoká na rozmezí černohorsko-hercegovském, na níž prý podnes viděti jest nepatrný zbytek zřícenin hradu Pirlitora, kde za doby cara Štěpána Dušana Silného, tedy v druhé polovici století XIV., sídlil Momčilo, švakr to krále Vukašina a tudíž ujec Marka Kraljeviče. Že v tu dobu znamenitý vojevoda jmena toho v oněch krajích skutečně žil, o tom nám podává zprávu ceny nepochybné řecký císař Jan Kantakuzenos v III. knize pamětí svých, jíž užíval též Hammer-Purgstall ve svém díle „Geschichte des Osmanischen Reiches“, a sice v knize 4. str. 126—127. Bylť podle pramene toho současného Momčilo, jenž u Jana Kantakuzena sluje Μομιτζιλας rodem Bulhar, pánem nad Xanthií a nad městy krajiny Meropské, stál v pletkách tehdejšich mezi Kantakuzenem a rodem Palaiologů proti Kantakuzenu, a to co nejhlavnější jeho odpůrce, byl však Umurbegem, kterého Kantakuzen z Asie povolal, by mu dopomáhal na trůn byzantský, nedaleko Perithorae poražen, odkud pak i s nesmírným svým bohatstvím do Bulharska se odebral.
Rozuměj císaře římského Diokletiana. V legendě této, již považuji za jednu z nejstarších, jeví se patrně, ovšem že spůsobem prostoalegorickým, nejdůležitější snad podnes přechod ve vývinu člověčenstva, dobu totiž velikého zápolu o vládu světa mezi křesťanstvím a tak zvaným pohanstvím. Nestalo se zajisté pouhou náhodou, že za zástupce pohanstva zvolen jest Diokletian, rodem Dalmatin a urputný pronásledovatel křesťanů, a za zástupce křesťanstva svatý Jan Křtitel. Že svatý tento pohana dobráka, aby ho o vládu světa připravil, poněkud ošidí, zdá se mi netoliko prostonárodním humorem, ale zajímavou ironií, jejíž hlubokosti na újmu není, že vznikla snad docela nevědomky.
