Tato stránka nebyla zkontrolována
Duše panenská.
„Rci, panenko, co z tvých ňader
líbezným tak dechem voní?
Kdoule-li to, pomeranče,
líbeček[1], či basalička?“
„Líbezným-li dechem, hochu,
cos-li voní tu z mých ňader,
není to ani ta kdoule,
nejsou vonné pomeranče,
líbeček to jarní není,
ani ranná basalička; -
panenská to duše moje,
ta tak voní líbezně!“
Bůh rozsoudil.
Hádalo se děvče s jarním sluncem:
„Hezčí tebe, hle, jsem, slunce jarní,
hezčí tebe, hezčí bratra tvého,
bratra tvého, měsíčka jarního,
sestry tvojí, hvězdy pobludice,
jež se tam prochází po nebesích,
jako pastýř před bělounkým stádem!“
Naříká si na bo bohu slunce:
„Co si počnu, bože, s touto dívkou?“
- ↑ Srbům ljubčica, květina lásky.
