Tato stránka nebyla zkontrolována
16.
Jeť to krásné podívání,
svatové když kolem sedí,
a nevěsta mezi nimi!
Onať stoudná, zamyšlená,
že do cizích přišla dvorů,
ve dvorech k cizímu otci,
jemuž říkati má „Otče!“
vlastního zapomenuvši;
k cizí, neznámé matince,
jížto říkati má „matko!“
na vlastní nevzpomínajíc;
k cizím bratřím, cizím sestrám,
jimžto říkati má „bratři!“
k nimžto promluviti „sestry!“
na vlastní, na bratry sestry,
nikdy už si nepomyslíc!
Než těší ji družby oba:
„Buď jen, snacho, dobrá sama,
budou dobři k tobě všichni!“
