Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/10

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


Ale pánbůh uchlácholil slunce:
„Jarní slunko, rozmilé mé dítě,
nesužuj se, upokoj se, dítě!
Těžce zaplatí to hrdá dívka —
rozpal se, a má po bílé tváři!“


Krása, nad niž není.

„Celá’s, laňko, porosena!
Kde pak, laňko, kde jsi byla?“

„U panenky jsem já byla!“

„A jaká ta je panenka?“

„Slunce svítí s její tváře,
s krku měsícova záře,
v ňadrech jitřena se mihá,
ruce andělská jsou křídla.
Krásná je, že nad ni není!
Za jediné polibení
kdo by nenasadil život,
zasloužil by, aby jakživ
neovlažil sprahlá ústa!“