Byť mne pak i oblehli houffy svými,
srdce mé však se nic nestrachuje;
Byť dotírali i šturmy silnými,
duch můj v Pánu se vždy potěšuje,
na němž žádám toho jediného,
začež modlím též bez přestání:
abych do svých dnů v světě skonání
stále přebýval vždy v domu jeho.
Proto abych tu mohl spatřovati
slávy Páně divné zvelebení
v okrase jeho rozkoš svou mívati,
tak prospívati v Božím umění.
Tuť mne Pán z pouhé dobrotivosti
v přehrozných zarmoucení hodinu
ukryje v tajné místo v svém stanu
jako na skále vší bezpečnosti
Onť mi podmaní všecky mé odpůrce,
kteříž sou mne ze všech stran ssoužili,
Já též vzdám jemu obět svého srdce
k jeho cti zpívaje zvučně chvály.
O Pane, kdykoli k tobě volám,
rač se ke mně mile ozývati,
nade mnou se vždy smilovávati
svých uší nakloňuje k mým prosbám.
Méť srdce na tvém slovu se zakládá,
toť velí nám tváří tvé hledati;
protož má duše tě nejvíce žádá,
v její lásce vždy se chtíc kochati
neračiž ji ode mně skrývati
ni zamítej v hněvě slouhu svého
všaks býval v zlý čas spomocník jeho
rač se mnou spasení své konati.
Tě vzývám Pane, mé douffání,
skálo má, i potěšování,
ó neodvracujž se ode mne,
nakloň mile
