Stránka:Kallab, Jaroslav - Politika vědou a uměním.pdf/49

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

peném humanismu došli jsme totiž ne-li k zamítání vojska vůbec, aspoň k jeho neuznávání za nutnou součást dnešního sociálního těla. Byli jsme vojsku ne-li nepřátelští, aspoň k němu lhostejní. Jaký div tedy, že tím jsme je zahnali do protivného tábora, učinili z něho orgán, stojící zcela ve vleku těch, kdo pro novodobé snahy nemají porozumění.

Vedle těchto tří sociálních činitelů, kteří jsou více méně přežitky dob starších, musí nynější politika v úvahu vzíti aspoň dva činitele, jejichž politický vliv jest data novějšího. Jest to idea národnostní a idea dělnická.

Idea národnostní převzala v devatenáctém století oproti státu asi tu funkci, kterou do té doby vykonávala idea náboženská. Jako náboženství slučovalo lidi i přes hranice státní a na druhé straně ohrožovalo jednotnost státu uvnitř, tak nyní působí idea národnosti, která přes theoretický spor o podstatě národnosti v jediné sociální těleso slučuje všechny, kdo mluví tímtéž jazykem. Oproti jednotě jazykové ustupuje do pozadí, ač stále mocně působí, idea kulturního společenství a společenství dějinných tradicí. Nebezpečí, že by dnešní politik ideu národnostní podceňoval, není aspoň u nás tak značné, jako nebezpečí přeceňování. Přeceňování toto spočívá v tom, že se pro cíle národnostní přehlížejí cíle státní, následkem čehož mnoho energie politické se marně proplýtvá. Myšlenka tato pro svou aktuálnost vyžaduje bližšího výkladu. Slyšeli jsme, že politika myslitelna jest jen jako snaha po nabytí státní moci. Jest pak ovšem myslitelná zdravá politika, slučující ideu národnostní s touto základní ideou politickou, tak totiž, že politická práce, používajíc emočních sil, v idei národnosti skrytých, k tomu se nese, aby státní moc buď rozšířena neb omezena byla na příslušníky určitého národa; jest to