Stránka:Kallab, Jaroslav - Politika vědou a uměním.pdf/38

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

moudré politické strany neomezují se na činnost zákonodárnou, nýbrž snaží se nabýti vlivu na mravy a mravnost svých stranníků, a snaží se o to, aby své politické požadavky uvedly ve shodu s mravními požadavky těch, do jejichž života zasáhnouti míní. Základní požadavek souhlasu politiky s ethikou nalézá tu další své opory.

Druhý důsledek vyplývající pro politiku z naznačené povahy práva, spočívá v tom, že právě politik v přední řadě musí hájiti zásadu, že zákon zase jen novým zákonem zrušen nebo změněn býti může, a že jest zcela nepřípustno, aby státní orgán nebo jednotlivec jiný jednal proti zákonu. Máť právě politik v bezvýjimečné platnosti zákonné normy jeden z hlavních prostředků, jimiž politické své ideje uskutečniti může. Tohoto prostředku se vzdává, trpí-li, aby se zákonů nedbalo, nebo dopouští-li se dokonce sám nezákonných činů, ku př. znemožňuje-li násilím zákonnou činnost zákonodárných nebo správních sborů.

Neboť právní řád není jen nahodilou snůškou určitého počtu předpisů, kde by bylo možno jednoho nedbati a druhého hájiti, nýbrž tvoří jakési organické těleso. Platnost právního řádu nespočívá, jak jsme před chvílí zdůraznili, v tom, že stát jeho poslouchání vynucuje, nýbrž nejvýše v tom, že jako kollektivně psychický stav se udržuje přesvědčení, že v případě nutnosti stát s celou svou mocí za právním řádem stojí. Nechá-li tedy stát, tedy politik jménem státu jednající, i jen jednotlivou normu, na níž jistý širší kruh jest interesován, bez ochrany, neohrožuje tím jen platnost této normy, nýbrž platnost právního řádu vůbec, pokud pak právní řád jest zárukou stálosti a bezpečnosti k sociálnímu životu nutné, i sociální život sám. Proto každý politik by se co nejostřeji měl stavěti proti každé nezákonnosti. Neboť třeba by v ur-