čenství, že celou silou jen na tento odbor pozornost svou obrátí, čímž, podaří-li se takovémuto politikovi nabýti skutečného vlivu, nastává nebezpečná nemoc sociálního těla, hypertrofie jednotlivého orgánu na úkor ostatních. Na druhé straně nelze právě při nynější komplikovanosti veřejných poměrů těchto politiků odborníků postrádati. Neboť zmínili jsme se již, že není možno, aby jednotlivec všechny politické otázky stejně dokonale ovládal. Čeho tedy ku plodné politice jest třeba, jest součinnost politiků odborníků. K tomu ale jest podmínkou aby tito jednotliví politikové vzájemně se dorozuměti, mohli, což opět není jinak myslitelno, než pracují-li všichni o společné politice. Tato společná politika, program politické strany, předpokládá pak jisté všeobecné poznatky, jejichž schema nyní pokusíme se načrtnouti.
Viděli jsme v úvodě, že politika podstatou svou jest činnost, mířící k úpravě veřejných vztahů mezi lidmi. Nejobsáhlejší vědu, která vztahy mezi lidmi se zabývá, nazýváme sociologií.
Otázka tedy jest, jaký jest vztah mezi politikou a sociologií. Běžný jest názor, že politika jest praktickou sociologií a že ze sociologie přímo možno čerpati poučky politické. V dvojím směru jest tento názor nesprávný; jednak proto, že okruh sociologie jest širší, než okruh politiky, jednak, že sociologie není jediným pramenem poznatků politických.
Sociologie jest širší než politika, poněvadž do okruhu svého bádání pojímá i, a to v přední řadě, zjevy, které úmyslnou lidskou činností změniti nelze. Tak zkoumá sociologie vliv podnebí, rasy, půdy na společenský útvar, stopuje vztahy, jaké povstávají snahami náboženskými, kulturními, hospodářskými, zjišťuje, že jsou mezi lidmi sociální vztahy, sahající přes hranice jednotlivého státu, pojímá konečně stát
