jasná záře. Zablesklo se a za bleskem následoval ihned rachot hromu.
Konečně světlo!
Skutečně potok, když byl opustil temný průplav podzemní, plynul nyní dále pod širým nebem. Leč ke kterému pobřeží směřoval tok jeho? Do kterého moře ústil?
To bylo stále pro uprchlíky otázkou nerozluštitelnou — otázkou života a smrti.
Kmen vynořil se nyní opět na povrch. Štěpán Bathory byl dosud pevně svírán Matyášem Sandorfem, jehož velikému úsilí podařilo se opět vyšinouti jej na kmen a zaujati opětně místo za ním.
Poté rozhlédl se hrabě kolem sebe i nad sebou.
Nesmírná temná hmota vztyčovala se v pozadí. Byla to obrovská skála, v níž otvírala se jeskyně, kterouž si vlny potoka průchod byly zjednaly. Že den se již blíží, věstily na obloze vystupující slabé odrazy světelné, jež jevily se oku tak neurčitě, jako v krásných nocích zimních mlhavé mráčky, kteréž zrak stěží dovede rozeznat. Chvílemi osvětlovaly blesky dosud bílou září dolní část obzoru, jsouce provázeny stálým, mnohem však slabším rachotem hromu. Bouře vzdalovala se nebo se rozptylovala, když byla veškerou elektřinu ve vzduchu nashromážděnou strávila.
Hrabě Matyáš Sandorf rozhlížel se v levo i v pravo s opravdovou obavou. Zpozoroval již, že potok řítí se mezi dvěma příkrými kolmými stěnami skalními s rychlostí stále ještě dravou a divokou.
Potok unášel tudíž uprchlíky i dále kol svých vírů, zkázou hrozících, leč nyní prostíral se nad nimi opět aspoň nekonečný prostor a neklonila se nad hlavami jejich klenba stále se nížící, jež každé chvíle výstupky svými hrozila jim lebky rozdrtiti. Leč neviděli dosud kol sebe žádných, byť i příkrých břehů, na něž by noha jejich mohla vstoupiti, ni vůbec místa, jež by jim bylo dovolovalo přistáti.
Dvě vysoké stěny skalní tísnily dosud potok; tento podoben byl tudíž dosud úzkému průplavu s příkrými svislými stěnami, kteréž vlnami byly uhlazeny, toliko strop skalní scházel.
Štěpán Bathory probudil se účinkem chladných vln, když se byl posledně před východem z jeskyně ponořil, opět k životu.
Vyhledal nyní rukou svojí ruku hraběte Sandorf a. Tento sklonil se nad ním a zašeptal:
„Jsme zachráněni!“
Měl právo, pronésti tato slova již nyní? Zachráněni byli, jak děl — a přece nevěděl sám, kam je tyto vlny unášejí, kterou zemí plují ani kdy budou moci kmen opustiti. Leč důvěra jeho i vůle
