Mimo to znepokojovala jej úplná nejistota o tom, kam podzemní proud tento směřuje, kde končí anebo v které řece nebo v kterém moři se ztrácí. I kdyby hrabě Sandorf byl věděl, že tok tento sluje Foiba, nebyla by situace jeho bývala méně zoufalou, poněvadž neví se vůbec, kam dravé vlny tyto spějí. Uzavřené láhve, kteréž hozeny byly do vln při vstupu jich do jeskyně, neobjevily se již v žádné řece, ni v žádném potoku Istrie. Vysvětlováno to tím, že buď roztříštily se při plavbě podzemními klenbami nebo že proudem strženy byly do některé rozsedliny neb některého otvoru v kůře zemské.
Uprchlíci unášeni byli neobyčejnou rychlostí. Okolnost tato usnadňovala hraběti Sandorfovi udržeti se nad vodou.
Štěpán Bathory nebyl si již stavu svého vědom. Tělo jeho v rukou hraběte Sandorfa bylo úplně nehybné. Tento namáhal se a zápasil za oba, cítil však, že síly jeho budou záhy vyčerpány.
K nebezpečí, že budou vrženi velkou silou proti některému skalisku vyčnívajícímu, proti stěně jeskyně neb výstupku klenby, pojilo se nebezpečí ještě jiné, mnohem větší, že budou uchváceni některým vírem, jenž tvořil se tam, kdež náhlým odrazem vod od stěn pravidelný proud byl rušen a zúžován. Dvacetkráte cítili se přitahováni neodolatelnou silou maelstromského víru v taká nebezpečná místa. Strženi jednou v pohyb točivý a vrženi pak opět na obvod víru, nemohli se vymknouti z něho až teprve, když vír sám o překážky se tříštil a lámal.
Půl hodiny uplynulo při takové plavbě, kdy každou minutu, ano každou vteřinu smrt jim hrozila.
Matyáš Sandorf, jsa vůle a vytrvalosti téměř nadlidské, neochaboval dosud. Byl tomu vlastně rád, že soudruh jeho pozbyl téměř zcela citu a vědomí. Kdyby byl v něm žil pud po sebezachování, byl by se bránil, zmítal. Hrabě Sandorf byl by musil svésti s ním boj, aby jej své vůli podmanil. A tu byl by jej snad musil opustiti, nebo byli by se oba potopili.
Avšak tento stav nemohl trvati dlouho. Síly hraběte Sandorfa počaly přece ochabovati. V některých okamžicích, když nadzdvihl hlavu Štěpána Bathoryho, ponořila se hlava jeho samého do vln. Chvílemi docházel mu dech. A tu se potápěl, dusil se a musil zápasiti proti ztrnulosti se ho zmocňující.
Několikráte musil pustiti svého soudruha, jehož hlava se ihned potopila, leč podařilo se mu vždy chopiti se ho opět, a to vše dělo se v divokém letu vod, kteréž, jsouce na mnohých místech skalisky stísněny, s hukotem děsným se o ně rozbíjely.
