znamení o útěku vězňů, nechť rána ta byla vyslána za prchajícími, bylo již jisto, že útěk jejich byl zpozorován.
Stráž na chodbě slyšela skutečně podezřelý lomoz, dala příslušné znamení, a pět nebo šest osob, strážců a dozorců, vniklo neprodleně do žalářní kobky. Nepřítomnost dvou vězňů byla ihned zpozorována. Okno, mříže prosté, dokazovalo, že mohli jenom tudy prchnouti. A tu Ladislav Zathmar, dříve než mu v tom mohlo býti zabráněno, nahnul se rychle z okna a dal přátelům svým zmíněnými slovy varovné znamení.
„Nešťastník!“ zvolal Štěpán Bathory. „Máme jej opustiti?! Matyáši! … opustiti jej?!“
Druhá rána byla vypálena a tentokráte výstřel mísil se v jedno s rachotem hromu.
„Bůh budiž mu milostiv!“ děl hrabě Sandorf. „My musíme prchnouti… byť jen proto, abychom jej posmtili! … Za mnou, Štěpáne, za mnou!“
Byl již nejvyšší čas. I jiná okna v dolních poschodích věže se otvírala. Nové výstřely zableskly se temnotou. Bylo slyšeti i četné lidské hlasy. Snad stráže, kvapící po náspu na jejím úpatí, chtěly uprchlíky přistihnouti? Tito mohli zastiženi býti ostatně i výstřely, vysílanými za nimi z různých věžních oken.
„Za mnou!“ zvolal posledně hrabě Matyáš Sandorf.
I spustil se rychle po železném lanu; Štěpán Bathory, chopiv se drátu, ihned ho následoval. A tu zpozorovali oba, že lano viselo volně v prázdnu pod výstupkem. Nebylo tam již skob, připevňujících je ke stěně skalní, kteréž by byly uprchlíkům dovolily na chvilku odpočinouti. Oba viseli nyní na kymácejícím se a zcela uvolněném lanu, jež jim ruce řezalo a rozdíralo. Sestupovali, majíce kolena pevně sevřena, aniž se na okamžik na lanu mohli zadržeti, kdežto jim zatím kolem hlavy kulky fičely.
Způsobem tímto svezli se v jediné minutě as o 80 stop níže. Propast, jež je objímala, zdála se jim bezednou. Již slyšeli hukot vod, pod nimi se mocně čeřících a o skaliska se rozbíjejících. Se znali nyní, že drát končí kdesi v dravém proudu. Leč co činiti? Byli by se pokusili snad po lanu opět vzhůru vylézti, leč nedostávalo se jim již sil, aby opět úpatí věže dosíci mohli. Avšak byli by tím kráčeli též jisté smrti vstříc a protož bylo lépe nalézti ji v hlubinách.
Právě nyní zarachotil hrom s praskotem ohlušujícím, a ohnivá záplava několik okamžiků trvající je na chvíli oslepila. Ač hrot hromosvodu na střeše nebyl tentokráte přímo bleskem zastižen,
