Hrabě Matyáš Sandorf se nemýlil, pravil-li, že svodič hromosvodu upevněn jest ke zdi skobami, vždy po jistých vzdálenostech do této zapuštěnými. Tím útěk se ovšem značně usnadňoval, poněvadž uprchlíci mohli použíti skob těch čas od času jako příček žebříkových ke chvilkovému odpočinku, čímž se vyvarovati mohli tomu, aby se s lana příliš rychle nesvezli. Avšak vězňové nevěděli, že počínaje od kraje propasti, na němž věž byla vystavěna, lano dále dolů nebylo již upevněno a po příkré stěně propasti volně se klátilo; rovněž nebylo jim známo, že drát ten ponořoval se do vln dravého potoka Foiby, kterýž posledními lijáky byl rozvodněn. Tam, kdež doufali — na konci drátu — nalézti pevnou půdu, tam na dně propasti byl dravý proud a vír, jenž spěl s divokou rychlostí v podzemní klenby a prostory. A kdyby jim vše to bylo známo, zdaž by upustili od pokusu uprchnouti? Nikoli!
„Zemříti jako zemříti!“ byl by řekl hrabě Matyáš Sandorf, „zemřeme, až učiníme veškeré pokusy, jimiž bychom smrti mohli ujíti!“
Předem jednalo se o to, aby byl zjednán volný průchod oknem. Tyče, jež jej přepažovaly, bylo nutno vytrhnouti. Bylo to možná bez dláta, bez páky a vůbec bez jakéhokoli nástroje? Vězňové neměli ani nože.
„Otatní bude dosti snadné,“ pravil hrabě Matyáš Sandorf, „leč tato věc nedá se snad ani provésti. K dílu!“
Řka to, vyšinul se hrabě Sandorf až k oknu a chopil se tyčí silnými pažemi; zpozoroval, že nebude třeba snad ani veliké námahy, ni velikého napětí sil, by se podařilo je vytrhnouti.
Železné tyče zapuštěny byly skutečně poněkud volně do zdi. Zdivo, sloužící k jejich upevnění, neskýtalo přílišného odporu. Dle všeho svodič od hromosvodu vedoucí měl, dříve než učiněny na něm opravy, vodivost jen velmi nepatrnou. Snad na železné mříže v okně přeskočila pak elektrická jiskra, jež do zdiva okna vnikla — a známo jest, jaký účinek tato mívá. Protož právě snad zdivo v místech, kde byly tyče do něho zapuštěny, bylo velice chatrno a houbovito, tak jako by tisíce jisker elektrických do něho bylo vniklo.
Štěpán Bathory vysvětlil tímto způsobem úkaz, když sám jej též byl zpozoroval.
Leč zde se nejednalo o vysvětlení, nýbrž o okamžité jednání — ni okamžik nesměl býti ztracen. Podařilo-li by se uvolniti konce tyčí tím, že by se zdivo kol nich úplně roztříštilo a odstranilo, mohla se pak mříž vytlačiti ven — neboť otvor rozšiřoval se na straně vnější — a shoditi se pak z okna dolů. Hluk, jenž by pádem jejím
