tudíž podařilo železné tyče vytrhnouti neb odstraniti, bylo by lze snadno provléci tělo tímto otvorem, kterýž se podobal spíše střílně nežli oknu.
Leč kdyby podařilo se konečně oknem uniknouti, jakž mohli vězňové slézti neb sestoupiti po zevnější příkré zdi věže? Provazovým žebříkem snad? Vězňové jej neměli, aniž prostředků, by si jej mohli zhotoviti. Použitím prostěradel z lože? I tu neměli než vlněných pokryvek, jež rozestřeny byly na slamnících, spočívajících na železném loži, připevněném ke zdi žaláře. Nebylo by jim tudíž přece bývalo možno oknem uprchnouti, kdyby hrabě Sandorf nebyl si povšiml železného řetězu či spíše železného lana, na vnější zdi věže visícího, jenž útěk jejich mohl umožniti. Lano toto bylo vodičem hromosvodu, vztyčeného na hřebenu střechy právě na oné straně věže, která se kolmo nad propastí zdvíhala.
„Vizte tohle lano,“ pravil hrabě Sandorf svým přátelům, „třeba míti jen odvahu a použiti ho k útěku.“
„Odvahu máme,“ odvětil hrabě Ladislav Zathmar, „leč budeme míti dosti síly?“
„Co na tom?“ prohodil Stěpán Bathory. „Opustí-li nás síly, zemřeme o několik hodin dříve, horšího nic nás stihnouti nemůže.“
„Nemusíme zemříti, Štěpáne,“ odvětil hrabě Matyáš Sandorf. „Poslyš jen a též vy, Ladislave, slyšte. Kdybychom měli provaz, neváhali bychom zajisté upevniti jej k oknu a spustiti se po něm dolů. Avšak tento drát jest lepší než provaz, neboť jest pevnější a neklátí se, po něm slezeme snadněji. Jako všechny svodiče hromosvodů upevněn jest zajisté ke zdi železnými skobami. Skoby ty však poskytují nohám našim četné opory. Netřeba se ani obávati zmítání drátu, poněvadž jest ke zdi upevněn. Rovněž nemusíme se obávati závrati, poněvadž jest noc a neuvidíme prázdna pod sebou. Toto okno zve nás k útěku — chladnou krev, odvahu a můžeme se ocitnouti na svobodě! Snad vydáváme život svůj v nebezpečí — neupírám! Avšak kdyby i naděje ve zdar útěku měla se jen jako deset ke stu, nelze nám jinak jednati, neboť zastihnou-li nás strážci zítra ještě v této kobce, pak smrt naše jest teprve jistou!“
„Budiž tomu tedy tak!“ odvětil hrabě Ladislav Zathmar.
„Kde končí as ten řetěz?“ tázal se Štěpán Bathory.
„Snad v některé studni,“ odvětil hrabě Sandorf, „avšak zajisté mimo věž, a ničeho jiného nežádáme. Nevím, neznám zatím nic jiného, než že na konci železného lana toho čeká nás snad — svoboda!“
