Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/78

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Při takovém přemítání uplynuly prvé denní hodiny. Chvílemi hovořil hrabě Sandorf se svými přátel, chvílemi seděli však všichni mlčky a hluboce zahloubáni. V takových okamžicích vystupuje před duševními zraky celá minulost s nadpřirozenou téměř jasností. Člověku se tu zdá, jako by se nezabýval minulostí, neboť vzpomínky nabývají tvarů přítomnosti. Je to snad již předtucha věčnosti, jež před námi se má rozevříti, nezměřitelného a nepochopitelného toho stavu věcí, kterýž zove se nekonečností?

Mezitím co Štěpán Bathory a Ladislav Zathmar ponořeni byli ve vzpomínky takové, zabýval se hrabě Sandorf stále jedinou myšlenkou, jež celou duši jeho jímala. Nepochyboval již, že věc jejich byla zrazena. Pro muže však jeho povahy byla smrt, nemohl-li se dříve pomstíti na zrádci, byť ho neznal a byť byl tento kdokoli, smrtí dvojnásobnou.

Kdo vydal či prodal snad policii lístek ten, jemuž jedině úřady povděčny mohly býti za odhalení spiknutí a zatčení spiklenců, kdo lístek ten zachytil a kdo zjednal si prostředků, by jej mohl čísti…? Při přemítání o této nerozluštitelné záhadě ocitoval se mozek hraběte Sandorfa, v poslední době tak napínaný, v zimničném rozechvění.

Proto, mezitím co přátelé jeho psali nebo mlčky a nehybně seděli, chodil rozčilen kolem zdí vězení svého jako zvěř zavřená v kleci.

Zvláštní zjev, avšak zákony akustiky úplně vysvětlitelný, odhalil mu konečně tajemství, jež poznati již naprosto nedoufal.

Již několikráte zastavil se hrabě Sandorf při chůzi své v koutě, kterýž tvořila příčná zeď vnitřní se zdí, dělící žálář od chodby, do níž vedly dveře z různých kobek žalářních, v poschodí tom ležících. V rohu tom, těsně u dveří, domníval se hrabě Sandorf slyšeti zvuk jakýsi, šepot vzdálených, sotva srozumitelných hlasů. S počátku nevěnoval zjevu tomu pozornosti, avšak náhle přimělo jej jisté jméno, hlasitěji pronesené — jméno jeho — by bedlivěji naslouchal.

Zde odehrával se zajisté úkaz akustický, podobný těm, které lze pozorovati uvnitř galerií chrámů neb pod klenbami, kteréž mají tvar elipsy. Zvuk hlasu, vycházející z jedné strany elipsy, lze, když byl sledoval obrys zdi, slyšeti ve druhém ohnisku, aniž byl by slyšitelným neb srozumitelným na některém místě, mezi tím ležícím. Úkaz tento jeví se v Pantheonu pařížském, uvnitř kopule sv. Petra v Římě, rovněž tak i v „galerii zvuků“ sv. Pavla v Londýně. Za podmínek zmíněných lze každé slůvko i hlasem tichým v jednom ohnisku kleneb těch pronesené slyšeti v ohnisku druhém.