uznal za vhodné, na tuto otázku jemu odpověděti, bylo zřejmé, že by strážce, poslušen přísných svých předpisů, na dotaz taký rovněž nedal odpovědi.
Odsouzenci dotkli se sotva pokrmu, jenž jim byl přinesen. Zbytek dne strávili v hovoru o různých věcech, pronášejíce naději, že hnutí, kteréž nyní bylo zmařeno, jednoho dne opět se obnoví.
Po té vraceli se v hovoru několikráte k událostem přelíčení.
„Víme nyní,“ pravil hrabě Ladislav Zathmar, „proč jsme byli zatčeni, a jak se dověděla policie o všem prostředkem lístku toho, o němž byla zpravena…“
„Diš pravdu, Ladislave,“ přerušil jej hrabě Sandorf, „leč do kterých rukou padl nejdříve tento lístek, jenž byl jedním z posledních, které jsme dostali, a kdo učinil jeho opis?“
„A když se mu do rukou dostal,“ dodal Stěpán Bathory, „jak se mu podařilo jej rozluštiti?“
„Zajisté musila nám býti mřížka odcizena, byť i jen na okamžik!“ pravil hrabě Sandorf.
„Odcizena!… A kým?“ odvětil Ladislav Zathmar. „V den, kdy jsme byli zatčeni, byla ještě ve stolku v mé pracovně, kdež ji pak policejní zřízenci nalezli!“
Okolnost tato byla záhadna. Že lístek nalezen byl na těle holubice, jež jej přinášela, že byl opsán, dříve než se dostal do rukou osoby pravé, že i dům osoby této podařilo se nalézti, to vše mohlo a musilo se připustiti, to vše jevilo se nepochybným. Že však tajné písmo mohlo býti rozřešeno ještě dříve, než mřížka při zatčení věznů v domě Zathmarově byla nalezena — to zdálo se nepochopitelným.
„A přece,“ pravil hrabě Sandorf, „lístek ten před tím byl čten, o tom není žádné pochybnosti — a mohl býti čten jen prostředkem mřížky! Lístek ten právě uvedl policii na stopu spiknutí a jen on byl základem obžaloby!“
„Konečně na tom všem nezáleží!“ odvětil Stěpán Bathory.
„Ó, záleží na tom!“ zvolal hrabě Matyáš Sandorf. „Snad jsme byli zrazeni! A žije-li zrádce… nelze věděti…“
Hrabě Sandorf umlkl. Připomněl si náhle v duchu jméno Sarkanyho, leč zapuzoval tuto myšlenku, chtěje ji zcela vymýtiti z mysli své a nesdělil jí ani s druhy svými. — Matyáš Sandorf a oba přátelé jeho hovořili dále o všem, co se jim zdálo při jich zatčení a odsouzení nevysvětlitelným, až zatím nastala noc. Druhého dne probuzeni byli z dosti hlubokého spánku svého příchodem stráže.
