„Čtěte přece!“ zvolal Silas Toronthal, podávaje papír Sarkanymu. „Čtěte jen!“
„Čtěte?“
„Což nevidíte, že zasilatelé lístku dříve než utvořili pomocí mřížky slova záhadná, přeložili věty napsané do francouzštiny přepsali je pak od zadu?“
Sarkany, chopiv se papíru, četl, počínaje písmenem posledním, od zadu ku předu, jak následuje:
Tout est prêt. Au premier signal que vous nous enverrez de Trieste, tous se lèveront en masse pour l’indépendance de la Hongrie. Xrzah
(Vše jest hotovo. Při prvém znamení, jež nám dáte z Terstu, povstanou všichni hromadně pro neodvislost Uherska. Xrzah.)
„A posledních těchto pět písmen?“ zvolal Sarkany, když byl dočetl.
„Umluvené znaménko,“ odvětil Silas Toronthal.
„Konečně je máme!“
„Avšak policie jich dosud nemá!“
„To jest mojí věcí!“
„Budete jednati však při tom opatrně a co možná tajně?“
„Ovšem! Guvernér terstský samojediný se doví jména obou přátel říše, kteří v zárodku již zmařili spiknutí proti vládě rakouské.“
A bídník, mluvě takto, přízvukem hlasu i posunkem dával na jevo, že toliko uštěpačnost pohnula jej k těmto slovům.
„Nemusím se tedy starati již o nic více?“
„O nic — leda o podíl na kořisti!“
„A kdy?“
„Až padnou tři hlavy, jež pro každého z nás budou míti cenu více než milion!“
Silas Toronthal a Sarkany se po té rozešli. Chtěli-li využitkovati tajemství, jež jim náhoda odhalila, chtěli-li udati spiklence dříve ještě, než vzpoura vypukla, musili jednati rychle.
Prozatím vrátil se Sarkany jako obyčejně do domu Ladislava Zathmara. Pokračoval tam v pořádání účtu, které se blížilo již konci. Hrabě Sandorf pravil mu sám — děkuje mu za velikou jeho horlivost — že v osmi dnech služeb jeho již potřebovati nebude.
To značilo v očích Sarkanyho nepochybně, že v době té vydáno bude z Terstu očekávané znamení prvním městům uherským.
Pozoroval tedy i dále co nejbedlivěji, co se v domě Zathmarově děje, aniž sám vzbudil podezření. Ano, jevil tolik vzdělanosti a širšího rozhledu, byl názorů tak svobodomyslných a tajil tak málo svůj
