Tentokráte odhodil Sarkany, proklínaje při tom, mřížku na stůl. Ku podivu, Silas Toronthal zachoval naopak úplnou chladnokrevnost. Zkoumal slova od počátku pokusů sestavená a zamyslil se.
„Ďábel vezmi mřížku i všechny, kdož jí používají!“ zvolal Sarkany, povstávaje.
„Prosím, nebylo by libo poseděti ještě?“ děl Silas Toronthal.
„Ještě poseděti?“
„A pokračovati?…“
Sarkany pohledl na Silasa Toronthala. Poté usedl znovu, chopil se mřížky a užil jí mechanicky opět tímže způsobem i při posledních šesti slovech lístku, nevěda sám již, proč tak činí.
Výsledkem čtyřnásobného opětného otočení mřížky byla tato slova:
qlangisre
imerpuate
rptsetuot
Slova ta měla ovšem právě tak málo smyslu, jako slova při pokusech předcházejících.
Sarkany rozčilen a pobouřen měrou neobyčejnou, chopil se lístku, na němž napsány byly nesrozumitelné tyto řady písmen, pomocí mřížky sestavené, a chtěl jej roztrhnouti.
Silas Toronthal jej zadržel.
„Klid! klid!“ volal.
„Eh, co jest nám,“ vzkřikl Sarkany, „platna tato nerozluštitelná hádanka?“
„Napište tato slova souvisle jedno za druhé!“ odvětil prostě bankéř.
„Proč to?“
„Uvidíme!“ Sarkany uposlechl i obdržel tuto řadu písmen:
Sotva byla slova tato napsána, již Silas Toronthal vytrhl papír z rukou Sarkanyho, četl je a vykřikl překvapen. Tentokráte jej klid opustil. Sarkanymu se málem zdálo, že bankéř náhle sešílel.
