Sarkanymu stačilo několik minut, aby nákres provedl a vše důležité zaznamenal. Nepochyboval, že mřížkou tou, kterouž snadno si mohl zhotoviti nyní doma v stejné podobě — totiž ze silného papíru ji vystřihnouti a otvory v ní na příslušných místech učiniti — bude mu lze rozřešiti opis lístku, zanechaného v rukou Toronthalových.
Vložil tudíž nyní opět mřížku nalezenou do zásuvky pod papíry, pod nimiž dříve ležela, opustil poté komnatu hraběte Zathmara uzavřev opět dveře na klíč, a spěchal z domu, aby se vrátil do svého hostince. Čtvrt hodiny na to viděl jej Zirone vstupovati do jizby, kterou společně obývali, s pohledem tak vítězoslavným, že zvolal hlasitě:
„Co jest, příteli? Měj se na pozoru! Dovedeš lépe skrývati své zklamání nežli svoji radost. I tak lze se prozraditi…“ „Žádných poznámek, Zirone,“ odvětil kvapně Sarkany. „A nyní k dílu! Nesmíme ztratiti ni okamžiku!“
„K dílu?“ — „Ještě před večeří?“
„Ano, ještě před večeří!“
Řka to, vzal Sarkany kus papíru a vystřihl jej dle svého obrazce tak, aby obdržel čtverec, jenž měl stejné rozměry jako mřížka — nezapomenuv při tom nakresliti i křížek na straně příslušné. Poté, chopiv se pravídka, rozdělil čtverec tužkou v šestatřicet menších, stejných čtverečků.
Z těchto šestatřiceti čtverečků označil zvlášť devět, kteréž zaujímaly ovšem přesně místo otvorů naskytajících se v mřížce u Zathmara nalezené. A těchto devět nejdůležitějších čtverců pak Sarkany špičkou nože z papíru úplně vyřízl, takže na místě jejich byly nyní taktéž jen čtverečné otvory, kterými se musily zraku objeviti slova neb písmena lístku, na nějž by se mřížka položila.
Zirone seděl proti Sarkanymu a hleděl na práci jeho zvědavým jiskřícím zrakem. Zajímala jej tím více, poněvadž pochopil již úplně soustavu, dle kteréž tajné ono písmo bylo napsáno.
„Znamenitě! výtečné!“ opakoval stále. „Pomyslím-li, že každý tento čtverec vystřižený značí milion…“
„A více!“ odvětil Sarkany.
Skončiv Sarkany práci, povstal a vložil mřížku patřičně upravenou do své tobolky.
„Zítra, hned záhy z rána, budu u Toronthala,“ pravil.
„Pozor na jeho tobolku!“
„Má-li on lístek s nápisem, mám já klíč k němu!“
„Tentokráte bude přinucen se vzdáti!“
