Prvou myšlenkou jeho bylo zmocniti se papíru, avšak uváživ vše, doznal, že v hraběti Zathmarovi musilo by vzniknouti podezření, kdyby zpozoroval, že mřížka zmizela.
„Nuže,“ pomyslil si Sarkany, „tak jako jsem si opsal lístek, mohu si nakresliti též obraz mřížky a poté dovedu již s Toronthalem lístek pohodlně přečísti.“
Mřížka tato byla jednoduchý čtverec z papíru, mající as šest centimetrů šíře. Rozdělena byla v šestatřicet stejných čtverců, širokých asi po jednom centimetru. Z těchto šestatřiceti čtverců, seřaděných v řadě svislé i vodorovné, bylo sedmadvacet plných a devět prázdných, totiž na místě těchto devíti byly čtvercové otvory, kteréž z papíru ve stejných rozměrech byly vystřiženy.
Sarkanymu záleželo nejvíce na tom, aby znal: 1. přesné rozměry mřížky, 2. polohu prázdných čtverců.
Rozměr mřížky naznačil si tím, že položil ji na kus bílého papíru, při čemž tužkou jel kolem okrajů jejích, takže je v přirozené velikosti na papíru obkreslil. Při tom neopomenul vyznačiti dobře místo, kdež na okraji mřížky nakreslen byl malý křížek, jenž značil zajisté hořejší stranu její.
Poté poznamenal též bedlivě místa, kdež byly otvory, jimiž bylo viděti na papír, pod mřížku vložený; shledal, že otvory ty v první vodorovné řadě zaujímají místa druhého, čtvrtého a šestého čtverce, v řadě druhé čtverce pátého; v třetí řadě čtverce třetího, ve čtvrté řadě vodorovné byly dva otvory na místě druhého a pátého čtverce, páté řadě jediný otvor na místě čtverce šestého, a konečně v šesté — poslední — řadě též jeden otvor, zaujímající místo čtverce čtvrtého.
Tuto ostatně zříti lze v zmenšené velikosti mřížku tu, jež jediná Sarkanymu a Toronthalu zdar jich záměrů měla umožniti.[1]
| + | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
- ↑ V obrazci tomto místa bílá značí otvory v mřížce vystřižené.
