Hněvivý výkřik, následovaný temnou ranou, přerušil slova Kapa Matifua.
Namira v návalu divokého hněvu nechtěla pustit kořist, jež jí unikala, i vrhla se rovněž s terasy a roztříštila si údy.
Stejný osud byl by stihl Savu, kdyby ji dvě mohutné paže nebyly v pádu zachytily.
Doktor Antekirtt, Petr Bathory a Ludvík Ferrato dostihli Kapa Matifua a Pointa Pescada, kteříž prchali směrem ku pobřeží.
Kap Matifu, nesa Savu na ramenou, necítil ani lehkého tohoto břemene. Několik okamžiků na to Sarkany asi s dvaceti ozbrojenými muži vyrazil z branky a kvapil za prchajícími.
Když četa tato přibyla k malé rejdě, kdež čekala „Elektrika“, byl doktor Antekirtt s druhy svými již na palubě a několikeré otočení šroubu lodního stačilo, aby se loď ocitla mimo dosah moci Sidi-Hazamovy.
Sava, zůstavši sama s doktorem Antekirttem a Petrem Bathorym, nabyla opět vědomí, jehož při pádu byla pozbyla.
Zvěděla, že jest dcerou hraběte Matyáše Sandorfa!…
Spočívala opět v náručí otce svého!…
Na Antekirttě.
Patnáct hodin na to, když byla „Elektrika č. 2.“ opustila pobřeží tripolské, signalisována byla pobřežními strážemi antekirttskými a odpoledne zakotvila v přístavu.
Lze si snadno představiti, jak přivítáni byli doktor Antekirtt a soudruhové jeho!
Ačkoliv Savě nehrozilo nyní žádné nebezpečí, bylo umluveno, že bude zachováno úplné tajemství o tom, jaké svazky pojí ji k doktorovi Antekirttovi.
Hrabě Matyáš Sandorf chtěl zůstati neznámým až do té doby, až by dílo své úplně dokonal. Stačilo však, že Petr, jehož učinil svým synem, byl zasnouben se Savou Sandorfovou aby radost obyvatelstva antekirttského jevila se v dojemných projevech v malém městě Artenaku i na venkově.
Lze si pomysliti též, jakou radost pocítila paní Bathoryová, když Sava, po tolika trapných zkouškách, uvedena byla jí v náruč!
