A Pointe Pescade podal mladé dívce lístek, jenž obsahoval jen tato slova:
„Savo, důvěřujte tomu, kterýž dal život svůj v sázku, by pronikl až k vám, by vás zachránil … Žiji, jsem zde!“
Petr Bathory
Petr žije tedy! … Dlí za těmito zdmi!
Jakým divem? … Doví se toho později!
Avšak Petr jest zde!
„Prchněme!“ zvolala Sava, jejíž hlavou prolétly myšlenky ty v jediném okamžiku.
„Ano, prchněme,“ odvětil Pointe Pescade, „avšak dříve dlužno zabezpečiti zdar útěku našeho! Jedinou otázku: Tráví Namira obyčejně noc v této komnatě?“
„Nikoli!“ odvětila Sava.
„Uzavírá vás, vzdálí-li se na okamžik?“ tázal se dále Pointe Pescade.
„Ano!“
„Vrátí se tedy nepochybně za několik okamžiků opět do této komnaty?“
„Ano! … Prchněme!“
„Ihned!“ odvětil Pointe Pescade.
Především bylo nutno dojíti opět ke schůdkám minaretu a vystoupiti takto na terasu, jež se otvírala na pláň sung-ettelatskou.
Jakmile by dostihli této terasy, dal by se útěk snadno umožniti pomocí provazu, jenž na zevnější straně visel až k zemi.
„Pojďte!“ pravil Pointe Pescade, pojav nyní Savu Sandorfovu za ruku. Přistoupil ke dveřím komnaty, aby je otevřel, když zaslech náhle kroky na dlaždicích galerie!
V okamžiku tom proneseno venku i několik slov tónem velitelským.
Pointe Pescade poznal hlas Sarkanyův a stanul na prahu komnaty.
„On! … on to jest!…“ zašeptala zděšeně dívka. „Jste ztracen, nalezne-li vás zde!“
„Nenalezne mne zde!“ odvětil Pointe Pescade hlasem jistým.