Pointe Pescade otevřel dvéře tyto, keré nebyly uzavřeny klíčem. A tu při světle arabské lampy, jež vydávala matné světlo jako noční kahan, mohl prohlédnouti rychle komnatu.
Několik látek a pokrývek, jež visely na stěnách, tu a tam podnožky maurského tvaru, polštáře v rozích složené, dvojí koberce, položené na podlahu mosaikovou, nízký stůl, na němž byly ještě zbytky pokrmů, divan, pokrytý látkou vlněnou — vše to viděl Pointe Pescade nejdříve.
Vstoupil a uzavřel dvéře.
Ženská postava, odpočívajíc více nežli dřímajíc, spočívala na pohovce, jsouc zcela zahalena v pokrývku, do jakéž Arabové obyčejně celé tělo od hlavy k patě zavinují.
Byla to Sava Sandorfova!
Pointe Pescade poznal též okamžitě mladou dívku, kterou spatřil několikráte v ulicích dubrovnických. Avšak jak byla nyní změněna! Byla bledá tak jako v okamžiku, kdy povoz, jenž odvážel ji k oltáři, setkal se s pohřebním průvodem Petrovým. Trudný výraz ve tváři její a bolestné opojení svědčily, že mnoho v poslední době vytrpěla. Leč ani okamžik nesměl býti nyní ztracen!
Dvéře nebyly uzavřeny na klíč — což bylo známkou, že Namira vrátí se snad k Savě v malé chvíli. Snad střehla ji Maročanka dnem i nocí?
Avšak i kdyby mladá dívka byla mohla opustiti komnatu tuto, ak by se jí byl mohl zdařit i útěk bez přispění zvenku?
Nebyl-li dům Sidi-Hazama ohražen a uzavřen jako vězení?
Pointe Pescade sklonil se nad divan.
Jak užasl, když zpozoroval nyní, nevšimnuv si věci té dříve, nápadnou podobu mezi Savou Sandorfovou a doktorem Antekirttem! Dívka otevřela oči.
Spatřivši cizince, jenž stál zde chýle se nad ní, prst maje ke rtům významně přiložený, zrak prosebný a jenž postavy byl pitvorné — zděsila se zpočátku!
Vzchopila se na loži, byla však dosti chladnokrevnou, aby nevzkřikla.
„Tiše!“ pravil Pointe Psecade. „Ode mne nemusíte se ničeho obávati! … Přicházím, abych vás zachránil. Za těmito zdmi očekávají vás přátelé, kteříž učiní vše, a odváží se všeho, aby vyrvali vás z rukou Sarkanyových! … Petr Bathory žije …“
„Petr … žije!“ zvolala Sava, potlačujíc tlukot srdce svého.
„Čtěte!“
