Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/448

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


Pointe Pescade poznal ihned tuto ženu … Byla to Namira!

Poněvadž bylo možno, že Maročanka ubírala se do komnaty, v níž dlela mladá dívka, bylo nutno, aby Pointe Pescade vymyslil si prostředek, by ji mohl následovati a především, aby nechal ji kolem sebe projíti, aniž by byl zpozorován.

Tento okamžik musel rozhodnouti o zdaru smělého pokusu jeho a o osudu Savy Sandorfovy.

Namira se přibližovala.

Svítilna její, visící téměř u samé země, zanechávala hořejší část galerie v temnotě tím větší, čím jasněji mosaikové dláždění bylo osvětleno. Poněvadž bylo nutno, aby Maročanka prošla taktéž arkádou, nevěděl Pointe Pescade, co činiti, když tu paprsek se svítilny ukázal mu, že hořejší část arkády skládá se z prolamovaných arabesek po způsobu maurském.

Vyšplhati se do výše po středním sloupu, zachytiti se jedné z arabesek, vyšinouti se napětím svalů v ramenou ovinouti se kolem hořejší části sloupu a setrvati nehybně v této poloze — bylo pro Pointa Pescada dílem jediného okamžiku.

Namira prošla pod arkádou, aniž jej zpozorovala a několika kroky ocitla se na protější straně galerie.

Přibyvši přede dvéře skify, otevřela je.

Oslňující světlo rozlilo se dvorem a zmizelo okamžitě, když dvéře se opět zavřely. Pointe Pescade počal přemýšleti, a zdaž nehodilo se místo jeho znamenitě ku přemítání?

„Je to tedy Namira,“ pravil v duchu sám k sobě, „jež vstoupila do oné síně. Jest zřejmo, že nevstoupila do komnaty Savy Sandorfovy! Snad vyšla však z ní, v případu tom leží komnata ta v onom koutu dvora? Musím se přesvědčiti!

Pointe Pescade čekal ještě několik okamžiků, nežli opustil své místo.

Světlo uvnitř skify zdálo se pozbývati oslňující záře, kdežto hukot hlasů měnil se v pouhé mumlání. Nepochybně nastala chvíle, kdy veškeré služebnictvo Sidi-Hazamovo dopřávalo si na několik hodin odpočinku.

Okolnosti byly tedy příznivé, by se počalo jednati, poněvadž v této části domu zavládne nepochybně — jak Pointe Pescade soudil — v malé chvíli úplné ticho, byť i snad poslední paprsek dosud nevyhasl. Stalo se tak skutečně po malé chvilce.

Pointe Pescade svezl se po sloupu arkády, vstoupil na dlaždice v galerii, minul dvéře skify, obešel dvůr a přišel v protějším rohu ke dveřím komnaty, z které Namira byla vyšla.