Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/446

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


tečně ocitl se takto po chvíli, utrživ jen několik odřenin na rameni, uvnitř minaretu.

„Cos takového nebyl by Kap Matifu nikdy dovedl!“ prohodil sám k sobě s nemalým uspokojením.

Na to, hmataje rukama po zdích, sestoupil ke dveřím, u nichž vytáhl závoru, aby měl volný a pohodlný východ pro případ, že by se musil touže cestou vrátiti.

Sestupuje po otáčivém schodišti uvnitř minaretu, šplhal se více mezi zdmi dolů, nežli se opíral nohou o dřevěné schůdky, kteréž při pevnějším vykročení mohly zapraskati. Sestoupiv až dolů, ocitl se Pointe Pescade přede druhými dveřmi, kteréž však bez překážky otevřel.

Dveře tyto vedly do galerie, sloupy věnčené, kteráž vedla kolem prvého dvora, z něhož vejíti se mohlo do komnat, po stranách jeho ležících. Kdežto na schodech v minaretu byla temnota úplná, bylo v nádvoří tomto více jasno.

Ostatně nebylo viděti uvnitř ni světélka a nebylo slyšeti nikde lomozu ni nejmenšího.

Ve středu dvora nalézal se okrouhlý bassin s vodotryskem, kol něhož rozestaveny byly různé stromky, pepřovníky, palmy, vavříny a kaktusy, jichž hustá zeleň tvořila kolem bassinu takřka malý lesík. Pointe Pescade obešel po špičkách galerii, zastaviv se před každou komnatou. Zdálo se, že nejsou obývány.

Avšak nikoli — ne všechny! Za jedněmi z dveří rozeznal Pointe Pescade zřetelně zvuky lidských hlasů.

Pointe Pescade učinil z počátku krok na zpět. To byl hlas Sarkanyův — hlas, kterýž slyšel několikráte v Dubrovníku; avšak ač přiložil ucho k samým dveřím, nemohl ničeho rozumět i z toho, co se v jizbě oné mluvilo.

V okamžiku tom ozval se silnější hluk a Pointu Pescadovi zbýval sotva čas, uskočiti nazpět a skrýti se do stínu lesíku kol bassinu.

Sarkany vyšel z komnaty. Jakýsi Arab vysoké postavy jej doprovázel.

Oba, procházejíce se galerií, kolem dvora vedoucí, pokračovali ve své rozmluvě.

Na neštěstí nemohl Pointe Pescade rozuměti, co pravil Sarkany a soudruh jeho, neboť oba mluvili jazykem arabským, kteréhož on neznal.

Toliko dvě slova — či spíše dvě jména — utkvěla mu v mysli, totiž jméno Sidi-Hazama — a byl to skutečně Sidi Hazam sám,