Karavana, opustivši území marocké, ubírala se nejprve podél hranic bohatých provincií oné části Alžírska, která zove se Novou Francií, a kterouž skutečně lze považovati za kousek Francie větším právem — neboť sotva 30 hodin cesty po moři dělí je od území francouzského — nežli jakým Nová Kaledonie, Nové Holandsko a Nové Skotsko pojmenovány jsou po Kaledonii, Holandsku a Skotsku.
V Beni-Matanu, v Oulad-Nailu a Charfat-El-Hamelu připojilo se ke karavaně ještě mnoho přívrženců sekty Senusistů.
Počet osob putujících s karavanou, obnášel proto více než tři sta, když dospěla ku pobřeží tuniskému, ku břehům Velké Syrty. Zbývalo jí nyní již jen ubírati se podél pobřeží, a když byla ve střed svůj přijala nové poutníky v různých městech území tohoto, přibyla 20. listopadu ke hranici vladařstva tripolského, byvši šest neděl na cestě.
V okamžiku tedy, kdy slavena byla v Tripolisu s velikou okázalostí řečená „slavnost čapí“, byli Sarkany a Namira teprve tři dny hosty Sidi-Hazama, jehož obydlí bylo nyní Savě Sandorfově žalářem.
Obydlí toto, ovládané štíhlým minaretem, s bílými stěnami svými, v nichž bylo zřízeno několik střílen, s terasami, opatřenými cimbuřími s úzkou a nízkou brankou svou, podobalo se — nemajíc též oken na vnější straně — malé pevnosti.
Bylať to skutečně malá tvrz, ležící mimo obvod města, na konci písčité pláně a na kraji menchijské oasy. Zahrady Sidi-Hazamovy, ohražené vysokou zdí, sáhaly skutečně již na území oasy. Uvnitř byl dům tento rozčleněn po způsobu arabském, měl však trojí nádvoří. Kolem nádvoří těchto vedly v čtverhranném půdorysu galerie se sloupy a s arkadami, do nichž vcházeti se mohlo z různých komnat, namnoze nádherně zařízených a skvostným nábytkem opatřených.
V pozadí druhého dvora shledali hosté nebo navštěvovatelé Sidi-Hazamovi rozsáhlou „skifu“, jakousi to předsíň čili síň, v níž konala se již nejedna porada pod řízením Sidi-Hazama.
Dům tento chráněn byl netoliko přirozeně vysokými zdmi svými, nýbrž choval uvnitř též slušný hlouček mužů, jenž mohl jej vydatně hájiti pro případ útoku polodivokých útočníků neb i proti úřadům tripolským, které snažily se Senusisty udržeti v jistých mezích.
Celkem bylo v domě Sidi-Hazamově shromážděňo as padesát stoupenců zmíněné sekty, kteří byli dobře ozbrojeni jak pro útok, tak pro obranu.
