Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/425

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


se dí, střelku magnetickou od pravého směru; — dále města Stora, Bougie, Dellys, Alžír, Cherchell, Mostaganem, Orán, Nemours, předhoří mellilské, jež náleží Španělům, jako Ceuta a mys Tres-Forcas, od něhož pevnina zaokrouhluje se až k mysu Negro.

Nikdy lodní stroj, uváděný v pohyb elektrickými proudy z akkumulatoru, neprovedl podobného výkonu. Byla-li „Elektrika“ pozorována, jak plula podél pobřeží nebo napříč zálivů, museli pozorovatelé domnívati se, že před sebou vidí loď báječnou, kteréž žádný parník nebyl by mohl na povrchu moře Středozemního dostihnouti.

O osmé hodině večer doktor Antekirtt, Petr Bathory, Ludvík Ferrato, Pointe Pescade a Kap Matifu vystoupili na břeh při ústí malé řeky Tetuanské, v níž loď jejich zakotvila.

Asi sto kroků dále od břehu nalezli uprostřed karavanseraje mezky a arabského průvodčího, jenž nabídl se, doprovoditi je do města, jež bylo vzdáleno nejvýše čtyry míle. Cena žádaná byla bez okolků přijata a malý hlouček mužů vydal se ihned na cestu.

V této části území marockého nemusí se Evropané obávati žádného příkoří se strany domorodců ani od kočujícího lidu, zemí se potulujícího. Kraj tento jest ostatně málo obydlen, a půda není tu téměř pranic vzdělána.

Cesta vine se rovinou, porostlou řídkým křovím. Ovšem byla cesta tato spíše zřízena a vyznačena kopyty soumarů nežli přičiněním ruky lidské. Na jedné straně rozlévá se řeka s četnými malými zátokami svými, z nichž ozývá se skřehot žab a cvrkot cvrčků. Několik bárek rybářských kotví uprostřed proudu, jiné jsou vytaženy na břeh. Na druhé — pravé — straně táhne se poněkud v povzdálí řetěz kamenitých pahrbků, jenž pojí se s pohořím, dále na jih ležícím.

Noc byla nádherná. Celý kraj koupal se ve svitu měsíčním; odražen byv zrcadlem řeky, dodával svit tento horám na obzoru severním měkších obrysů. V dáli bělalo se město Tetuan jako zářivá skvrna uprostřed mlh v pozadí krajiny.

Arab vedl dobře malý svůj hlouček. Dvakráte nebo třikráte bylo nutno stanouti před osamělými domky strážními, z jichž oken na straně měsícem neosvícené dralo se žlutavé světlo, rozptylujíc stíny. Dva nebo tři Maročané vyšli pak z těchto domků, nesouce svítilnu, a hovořili s průvodčím cestujících. Když byli s ním několik slov promluvili, vydala se společnost opět na další cestu.

Doktor i druhové jeho nemluvili. Ponořeni jsouce v myšlenky nechali mezky, kteří ostatně cestu dobře již znali, kráčeti, kam by