nutil na ní svolení k sňatku, jenž ji hnusem musí naplňovati!? … Táži se vás naposled: kde jest Sava?“
Ač vystupování doktora bylo rozhodné a slova jeho hrozivá, Silas Toronthal neodpovídal. Pochopil, že věc tato může mu býti prostředkem záchrany. Tušil, že života jeho bude šetřeno, dokud nezjeví poslední své tajemství, dokud neprozradí úkrytu mladé dívky.
„Slyšte,“ ujal se znova slova doktor Antekirtt, jenž nabýval opět chladnokrevnosti: „Slyšte mne, Silase Toronthale! Snad domníváte se, že jste povinen soudruha svého šetřiti! Snad myslíte, že byste jej uvedl v záhubu, kdybyste promluvil! Nuže, vězte toto: Sarkany, aby si zjistil mlčení vaše, Sarkany, když vás byl zničil, zamýšlel i zavražditi vás úkladně, tak jako byl i Petra Bathorya v Dubrovníku přepadl … Ano! … V okamžiku, když zřízenci moji zmocnili se osoby vaší na cestě do Nizzy, chtěl se již na vás vrhnouti… A nyní, chcete i na dále mlčeti?“
Silas Toronthal, trvaje tvrdošíjně při myšlence, že mlčelivost jeho jej zachrání, neodpovídal.
„Kde jest Sava? … Kde jest Sava?“ zvolal opět doktor Antekirtt, nechávaje se tentokráte hněvem zcela unésti.
„Nevím! … Nic nevím!“ odvětil Silas Toronthal, jsa odhodlán, tajemství zachovati.
Náhle však vzkřikl, svíjeje se bolestí a snaže se marně vymknouti Kapu Matifuovi.
„Milost! … Milost!“ volal.
Kap Matifu, snad nevědomky, stiskl vší silou ruku jeho a drtil ji v ruce svojí.
„Milost!“ opětoval úpěnlivě Silas Toronthal.
„Chcete mluviti?“
„Ano … ano! … Sava … Sava …“ děl bankéř Toronthal, jenž nemohl odpovídati než slovy přerývanými. „Sava … Sava … ukryta … v domě Namiry … vyzvědačky Sarkanyovy … v Tetuanu!“
Kap Matifu pustil ruku Silasa Toronthala, jež sklesla jako bez vlády.
„Odveďte vězně!“ kázal doktor Antekirtt. „Víme, co jsme chtěli zvěděti.“
Ludvík Ferrato vyvedl Silasa Toronthala z radnice a dovedl jej opět do jeho vězení!
Sava v Tetuanu!
