spíše nežli dynamit, neboť tuhne teprve při dvaceti stupních pod nulou, kdežto dynamit tuhne již při pěti nebo šesti stupních pod nulou.
Mimo to jest třeba velmi silného nárazu, aby vybuchla. Při všech těchto vlastnostech jest látka ta právě tak bezpečnou jako hroznou, má-li býti výbuchu jejího použito. Obě tekutiny, z nichž se látka ta skládá, jsou neškodny, dokud se nesmísí. Z obou lze učiniti v určitém poměru v libovolném množství jedinou směs, právě tak prostě, jako smísí-li se voda s vínem. Veškeré nebezpečí při výkonu tom jest vyloučeno. Takou jest látka ta, jež se zove „pankrasit“ což značí „vše drtící“. V pravdě rozdrtí vše.
Tato látka ničivá vložena byla tedy v půdu pustého ostrůvku Keukrofu. Pomocí drátu spojovacího a zvláštního zařízení elektrického, kterým každý z jednotlivých podkopu byl opatřen, mohl býti výbuch okamžitě způsoben.
Poněvadž však mohlo se státi, že by vodivý drát, z Antekirtty na ostrov Keukrof položený, pro některou nenádálou nebo nahodilou překážku přestal účinkovati, byl do půdy ostrůvku zapuštěn hojný počet zvláštních přístrojů, kteréž mezi sebou navzájem četnými dráty podzemními byly spojeny. Stačilo, aby noha náhodou na povrchu země byla se dotkla plíšku některého přístroje, a již byl by řetěz uzavřen, proud elektrický vzbuzen, i nastal by výbuch.
Úplné zničení ostrůvku Keukrofu mohlo se tudíž snadno uskutečniti, když by naň veliký počet útočníků vystoupil.
Různé práce tyto značně pokročily v prvních dnech listopadu, když udál se případ, jenž donutil doktora Antekirtta, aby ostrov na několik dnů opustil.
Dne 3. listopadu zakotvil parník, jenž obyčejně dovážel uhlí z Cardiffu, v přístavu antekirttském. Na cestě jeho donutilo jej bouřlivé počasí, aby se zdržel v Gibraltaru. Tam nalezl kapitán jeho na poště list (poste restante), adresovaný na doktora Antekirtta, jejž pošty na pobřeží moře Středozemního po jistou dobu semo tamo zasílaly, aniž mohl adresáta zastihnouti.
Doktor Antekirtt chopil se listu toho, na jehož obálce razítkem bly vyraženy názvy měst La Valetty, Katanie, Dubrovníku, Ceuty, Otranta, Malagy, Gibraltaru. Nadpis psán byl velikým písmem, a, jak viděti bylo, rukou se chvějící — rukou, jež byla odvykla snad ani neměla již síly, napsati pevně několik řádek. Ostatně obálka měla jen tento stručný nadpis:
